Jeden mocný čaroděj chtěl zničit jakési království, a tak do studny, z níž si brali vodu všichni obyvatelé té země, nalil kouzelný lektvar. Kdo se té vody napil, ten se zbláznil.

     Na druhý den ráno se jí napili všichni lidé z království a zbláznili se, až na krále - který měl pro sebe a svou rodinu vlastní studnu, k níž se čaroděj nedostal. Znepokojený král se snažil své poddané nějak zvládnout a nařídil řadu bezpečnostních a zdravotních opatření: ovšem strážníci a úředníci se té otrávené vody napili také, královy příkazy považovali za nesmysl a nehodlali je plnit.

     Když se pak obyvatelé království o těch dekretech dozvěděli, došli k názoru, že jejich panovník se zbláznil a že teď přikazuje samé hlouposti. S křikem se shromáždili před hradem a žádali, aby král odstoupil.

     Zoufalý vládce se tedy chystal vzdát trůnu, ale královna mu v tom zabránila a řekla: "Teď půjdeme k té studni a taky se napijeme. Budeme pak stejní jako oni."

     Tak se také stalo: král s královnou se napili vody šílenství a okamžitě začali říkat nesmysly. Jejich poddaní pak od svého požadavku ustoupili: když král teď prokazuje takovou moudrost, proč by nemohl vládnout v zemi dál?

     V království potom nastal klid, přestože se jeho obyvatelé chovali docela jinak než jejich sousedé. A král mohl vládnout až do konce svých dní.

LIDI SI MYSLÍ, ŽE JSOU NORMÁLNÍ, PROTOŽE VŠICHNI DĚLAJÍ TOTÉŽ. ALE JÁ CHCI BÝT RADĚJI BLÁZEN A VÉST ŽIVOT PODLE SVÝCH PŘEDSTAV, A NE TAK, JAK SI TO PŘEJÍ DRUZÍ.

(Z knihy Paula Coelha: Veronika se rozhodla zemřít)

Deprese se u mě nikdy nevyskytly za těch zatažených, šedivých a chladných dnů. Za takového počasí jsem cítila, že příroda je se mnou v souladu, že je obrazem mé duše. Jakmile naproti tomu zazářilo slunce, na ulici začaly dovádět děti a všichni si pochvalovali krásný den, tak já jsem se cítila hrozně špatně. Jako by bylo nespravedlivé, že se předvádí celá ta nádhera, když já z ní nic nemám.

Šílenství je neschopnost sdělit své myšlenky. Jako bys byla někde v cizí zemi - všechno vidíš, rozumíš všemu, co se kolem tebe děje, ale nedokážeš se vyjádřit a nemůžeš od nikoho čekat pomoc, protože nerozumíš jazyku, kterým se tam mluví. Všichni už jsme to někdy pocítili. Všichni jsme tak či onak blázni.

Lidská bytost zešílí jen tehdy, když si to může dovolit.

Všichni žijeme ve svém vlastním světě. Když se ale podíváš na hvězdnatou oblohu, uvidíš, že všechny ty různé světy se doplňují, tvoří souhvězdí, sluneční soustavy, galaxie.

Strach z nebezpečí je tisíckrát větší, než nebezpečí samo. (D. Defoe)

Dělejte to, z čeho máte strach. A dělejte to opakovaně.

To je nejrychlejší a nejjistější způsob, jak strach porazit. (Carnegie)

MOUDRÁ INDIÁNSKÁ POHÁDKA

Starý indián vyprávěl vnukovi o věčném boji dvou vlků v nás.

Jeden se jmenuje ZLO a nese v sobě hněv, závist, žárlivost, smutek, chtivost, aroganci, lež, faleš, pýchu.

Druhý se jmenuje DOBRO a v něm najdeme radost, mír, lásku, naději, vyrovnonost, pokoru, laskavost, velkorysost, soucit a víru.

Chlapec se zamyslel a ptal se starce: "Řekni mi prosím, který z vlků vyhraje?"

A moudrý indián odpověděl: "TEN, KTERÉHO VÍC KRMÍŠ.."